Vejce Adiny Mandlové

Letos si připomínáme 100 let od založení naší republiky. Respektive Československa. Když se podíváte na menu luxusních restaurací, stále častěji se od exotických pokrmů vrací k tradiční české klasice. Jen málokdo si nepochutná na svíčkové omáčce, polévce s játrovými knedlíčky nebo nadýchaných buchtám s povidly. Pojďme se podívat, jak se tehdy opravdu jedlo…

Pozor na ulity

Na jednu stranu se vařilo z kvalitních a z dnešního pohledu luxusních surovin. Tak například 'losos': ještě před druhou světovou válkou si na něm pochutnávali i ti nejchudší. Běžně se totiž proháněl v českých vodách asi jako dnes 'candát' nebo 'štika'. Až výstavba přehrad ve čtyřicátých letech mu utnula tipec. Nebo šneci: ti bývali tradičním vánočním jídlem na venkově. Postupem času se probojovali až na stůl bohatších vrstev a už tam zůstali (jak by ne, tím tempem). Magdalena Dobromila Rettigová má ve své kuchařce dokonce čtyři recepty. A to nepočítáme ty na úpravu raků, ústřic, tetřevů nebo dokonce bobrů. Šneci se nejčastěji nadívali nebo přelévali 'vinnou omáčkou'. Tu za vás připraví 'Thermomix®', který si ohlídá jemné mísení bez připálení.

Nemáte, stejně jako my, odvahu ochutnat šneky s ulitou? Pak určitě vyzkoušejte 'tyto'.

Lokálnost a sezónnost

Když dnes dostaneme v lednu chuť na 'jahody', tak si je zkrátka koupíme v obchodě. V tehdejším Československu něco nepředstavitelného. Tehdy bylo zcela přirozené nakupovat místní a domácí potraviny. Na trhu se daly běžně sehnat i takové druhy zeleniny, se kterými bychom si dnes asi nevěděli rady. Klasickým příkladem je tuřín a vodnice nebo již o něco známější 'červená řepa'., černý kořen a 'chřest'. Na opačné straně jste v koloniálech narazili na 'ančovičky', 'parmazán' nebo batáty, sladké 'brambory' původem z Jižní Ameriky, nechybělo ani 'telecí maso'. Prim ovšem hrála úcta k ročním obdobím a přírodě. Co byste tedy našli na jejich říjnovém stolu? Například 'pastiňákovou polévku', 'zvěřinový guláš' s domácím 'knedlíkem' ze zbylého 'pečiva', 'ryby' z řek (amura, lína, candáta, úhoře..), 'houby' na milion způsobů a samozřejmě 'jablečné' a 'ořechové' dobroty.

Kombinaci jablek a ořechů dokonale splňuje 'moučník', který se vyplatí upéct rovnou dvakrát. Mizí jako pára nad Varoma...

Krása jednoduchosti

Vařilo se v duchu „síla jednoduchosti“. A tak jste si v hospodě mohli pochutnat na smaženém 'kapru', 'chlebu' s 'máslem' a 'syrečky' či cerbuláty neboli 'buřty'. Oblíbená byla také bolgna s vejmrdou čili taliány se strouhaným 'křenem' a 'červenou řepou'. Doma se vařila jednoduchá a levná jídla připravená z kvalitních surovin: 'šunkofleky' s domácím uzeným nebo šunkou, lepenice, 'knedlíky' s vajíčkem, 'bramborové placky', 'nudle' s 'mákem' a 'luštěniny' na všechny způsoby. Nejčastěji se podávaly 'brambory' na sto způsobů, 'rýže', 'knedlíky' a sladká jídla typu škubánky ze zbylé 'kaše' nebo 'buchty' s bílou 'kávou'. Maso ('vepřové', 'rybí' či 'telecí') bývalo jen v neděli a ve sváteční dny. V době hospodářské krize a v průběhu války se kuchařky musely uchýlit od 'másla' k margarínu, od cukru k 'řepě' a místo 'kávy' se pila usušená a umletá 'čekanka' (s mletím by vám mimochodem pomohl 'Thermomix®' a jeho výkonný motor o síle 500 Wattů).

Geniální ukázka rafinovaných jednoduchých je chutí je 'recept' starší než čas. Garantujeme vám, že se vmžiku vrátíte na prázdniny k babičce...

Chutě slavných

Oblíbené byly sedánky v cukrárnách, ale i doma se peklo jako o život. Jen si vzpomeňte na všechny ty 'bábovky', 'záviny', 'vdolky', 'bublaniny', zdobené 'řezy', 'zákusky' a 'koláče'. To na obložené 'chlebíčky' se chodilo k Paukertovi. Zde jste mohli potkat i řadu hvězd filmového plátna. A ty měly pěkně mlsné jazýčky. Například Oldřich Nový miloval 'nugátový dort' a 'roštěnky' s 'rýží'. Jan Werich si liboval v 'rýží' nebo divočákovi se 'šípkovou omáčkou'. První československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk byl velmi skromný. Měl rád domácí 'buchty' a 'ryby'. Jeho dcera Alice s chutí večeřela staročeské 'kyselo'. K Adině Mandlové se chodilo na 'pražská vejce' s 'majonézou'. A Vlasta Burian měl dokonce vlastního kuchaře. Ten mu podstrojoval vybrané delikatesy francouzské, italské, německé i orientální kuchyně. Král komiků si nakonec oblíbil obyčejnou 'koprovku' s vajíčkem a bramborem. A tak to je se vším: v jednoduchosti je krása.

Na závěr si nemůžeme odpustit téměř 'národní jídlo', o kterém si výživoví poradci mohou myslet co chtějí. Ale my ho milujeme a patří k české tradici stejně jako svatý Václav.